[1|2|3] | [4|5|6] | [7|8|9] | [10|11|12] | [13|14|15] | [16|17]


7. Zubatá
01.10.2004, 14:50

Počasí nepřesvědčivé, leč čas vyzývá k odchodu. Důkladné balení vydalo na batohy tak 25 kg. A to jsme si záměrně vzali takové, abychom váhu nemohli přehánět. Doma babičky dělávaly křížek na čelo. Tady Temba s Phurbou, bez velké pompy (ani nám o tom neříkají), zapalují při našem odchodu a během lezení voňavá sušená křovíčka a byliny na čhortenu. I globalizace jsem si všimnul, přidávají i naši křesťanskou svíčku.


Obkroužíme jezero a začínáme přibližně naplňovat naši přibližnou představu o cestě pod stěnu Pungpa Ri. Podle toho ntontaké dopadá. Ve strmých suťových svazích se sápeme tušeným směrem a občas člověka napadá, jak ta všechna hrůza drží v klidu a pohromadě. Fuj, fuj, fuj, rohatej. Konečně napravujeme svou chybu, dostáváme se na morénu a z ní na přízračnou pláň. Bizarní skalky jsou tvořeny skalními vrstvami tak zkroucenými, jakoby obr ždímal prádlo. Na pláni a moréně se předvádí učebnice geologie. Nejroztodivnější kameny a pásy rozpadajících se skal se střídají v mozaice, na kterou by i obr byl malý. Tak Bůh. Některé kameny mají kresby jako tetování lidojedů, jiné jsou kousky čistého kříšťálu. Střídány obrovskými kusy křemene, pak zase tenkými deskami černého kamene. Člověka to nutí opatrně obcházet tu krásu. Desky tenké snad jako nůž a veliké dva metry. Raději nedýchat, aby se nerozpadly. Vzápětí máme ale jiné starosti. Musíme traverzovat svah tvořený velkými bloky hodně bílé žuly, která se mění v růžovou jako na Mont Blancu. Hlavně je to skládanka krásná na pohled, dosti špatná na průchod. Kdybych mohl jinudy, neváhám. Pokračujeme roztroušeně směrem ke stěně. Snad i mlha zima a vítr patří k tomu obrazu.

Najednou se cosi bělá mezi kameny. Lidská spodní čelist, pár kůstek nedaleko. To zubatá se připomíná a lépe se materializovat ani nemůže. Tady se člověk takovému setkání ani nediví. V tu chvíli se na okamžik protrhnou mraky a viditelná část stěny před námi mocně, leč chmurně přitahuje. Člověk a hory, i tak to vypadá. Vždycky si raději představuji Heckelovy fotografie na toto téma.

Scházíme se všichni těsně pod nejnižším lavinovými jazyky a výběžkem stěnového ledovce. Pod krásným skalním blokem Castle, Zámek, 5900 m. Rádi za útočiště, nacházíme krásné plošiny pro stany. S padajícím soumrakem rychle stavíme stany, vaříme. Maně kouknu nahoru a ztuhnu. Zámek je krásný na pohled, nicméně převis nad námi je tvořen z pestrobarevných volných bloků držících po hromadě vůlí čerta. Živě si představuji rozpad tvořící pláň, kterou jsme právě prošli. Chvíli čumím a přemítám o nesmrtelnosti chrousta. Nakonec se uchýlím k obvyklé záchranné průpovídce legendárního horolezce Mirka Šmída: Dokud jsem tady, nespadne to. Koneckonců, proč by mělo, když to tu stojí tak dlouho. Zemětřesení, samozřejmě, neřeším. Podivnou kupu Řípu v polabské rovině též neřešíme, že. Zdá se vám, že straším? Ale tak to je. Tak to chodí, tak to chodí, tak to chodí...

Dáváme si budíky na pátou. Píp píp, pohled ze stanů, krátká porada je divně. Ani ryba, ani rak. Spíše rak. Tak zpět do spacáků, spánek. Budí nás sluníčko. Spíše rak. Vaříme, balíme. Mezitím zase spíše rak. Asi to tak bude pořád, vyrážíme do stěny. Rádi za spadlou lavinu (tudy zase chvíli nic nepoletí), sápeme se spodní části stěny vzhůru. Chtělo by to nějakou pohotovou garderobiérku. Chvíli na péřový komplet, chvíli na tričko. Hledáme nejlepší kompromis mezi skalami a séraky. Podmínky v 55 stupňové stěně nejsou špatné. Tenká vrstva firnu se solidním ledem pod ní skýtá dobrou oporu pro přední hroty maček a zbraně. Většinou Miska tvrdošíjně razí stopu. Mezitím Radek odvádí vražednou práci fotografa a filmaře. Lezec má dost starostí svých, snímač obrázků musí být navíc ve správnou dobu na správném místě, aby mohl dělat svou práci. Pokusí-li se požádat lezce o zrychlení, zpomalení, či odlez maličko jinam, dostane se mu určitě sprostě nespisovné odpovědi.

Počasí vzbuzuje obavy. Začne-li sněžit, je toto místo pastí.Snažíme se alespoň sledovat nevýrazný sklaní pilíř, skýtající nějaké šance na nucený návrat. Je to ovšem jasný trade off, vychylujeme se z optimálního směru nejvyššího sedla hřebene Pungpa Ri. Konečnou znamená skalní bariéra těsně pod hřebenem, 6700 m. Začínáme sysifovskou prácí ve tvrdém ledu, pod sebou 800 m skluzavka jak v aquaparku, zpestřená skoky ze skalek a séraků. Naše krásné nové zbraně dostávají zabrat. Určeny k jemným zásekům při lezení, bušíme jimi tři a půl hodiny do tvrdého ledu jako smyslu zbavení. Za soumraku mají Miska s Radkem plošinku pro 3/4 útočného stanu. Já s Martinem máme každý plošínku pro půl chlapa. O tanec nejde, teď řešíme, Jak směstnat alespoň větší část člověka na tuto plošku a ještě k tomu uvařit. Nu, nevím, jaká je definice aklimatizace. Já bych si představoval snadný výstup s dosažením co nejvyšší výšky bez velké námahy za účelem strávení času pro adaptaci organismu. Takto ne, soudruzi.

Zkuste se někdy opásat na noc prádelní šňůrou přes pyjama. Tak nějak se ukládáme na naše Záhořova lože, v úvazcích připoutání k ledovým šroubům. Martin sleduje hru světel při západu slunce a medituje o dalším vývoji počasí. Mohu-li si vybrat, zda mu věřit, či ne, vybírám nevěřit. Začne-li padat sníh, smíchy se na našich plošinkách neudržíme.

Noc je neuvěřitelná krása. Měsíc na horách až někam k Manaslu a Annapurnám. V údolích husté mléko. Hvězdy a klid. Lituji, že neznám hvězdnou oblohu. Něco na mne červeně bliká. Psí hvězda Sírius? Mars? Kasiopea. Orion. Na nic takového se nedá zapomenout. Pololežím v houpací síti z ledu. Jsem rád, že jsem tady. Inner game, všechno je to taková vnitřní hra.

Dívám se na hřeben vedoucí k vrcholu Pungpa Ri. Těžké lezení a obludné převěje. Bude to těžké. Bude to zítra jízda králů? Je to rozumné? A co je rozumné? Třeba peníze v devadesátých letech v českých kampeličkách?

Ráno velí vyměnit trošku tepla za místečko k vaření. Klepání kosy se stává skutečností. Visím na laně a vařím. Strašně se mi nechce, ale večer si svoje vytrpěl Martin, jsem na řadě. Ke klepání kosy zmrzlá huba. Uhu hu hm je monotónní odpovědí na nesmělé otázky ze stanu vedle. Balíme a řešíme, co dále. Frontová a bouřková mračna a zatahující se obloha nad námi rozrůzňují názory. Hlasování velí dolů. Sestup začíná, k sobě přicházejí prsty na nohách a na rukách.

Slézáme do sluníčka na úpatí stěny. Okamžitě se zbavit teplého oblečení. Zase jsme pod Zámkem, doplňujeme tekutiny a trošku sušíme. Pak nastává martyrium zpět přes balvany pod zámkem. Odbočujeme ještě horší strmou strání morény k ledovcovým jezerům přímo pod stěnou Shisha Pangmy. Probíjíme se ledovcovými balvaništi k místu, odkud půjdeme do naší stěny. Na hnusnější přístup ze základního tábora do vlastní stěny si marně vzpomínám. S našimi batohy zvláštní chuťovka. Ale místo tábora je pláž! Pláž jemného tmavě šedého písku ledovcového jezera. S chutí ukládáme většinu věcí a nějaké jídlo pod převislý kámen.

A pečlivě stavíme kolem bunkr z velkých kamenů proti krkavcům. Černí ptáci co nesežerou, to rozklovají a roztahají po okolí. Ze začátku jsem na ně hleděl se zalíbením, jsou to zde přeci jen další živí tvorové. Nyní po nich vrhám kamení, jakmile se přiblíží. Když k nám přijel heavy metal, kamení jsem po něm metal.

Při práci pokukujeme do spodní třetiny stěny, která je vidět pod mraky. Převislé séraky zásobují území pod nimi, bude to trošku slalom. Stěna se pod prudkým sluncem rychle mění ve skálu a led. Lepší už to nebude. Kdyby napadlo, sníh se na takovém podkladu neudrží, laviny. To už snad lépe těžký, tvrdý, vodní led.

Začínáme hledat cestu zpět a po několika blouděních jsme všichni za setmění, doprovázeni nedůvěřivými pohledy stáda místních divokých horských koz, do BC. Hluboký spánek je jasným programem.

Dnes panuje nevlídné počasí. Podivný, zimní třpyt hladiny jezera. Zima bez ledu. Bílí sloni, kteří nás chrání, mají dnes zřejmě odpočinek. To je dobře, ať je to ve dnech, kdy jsme v BC. Je to legrační představa, sloni jako strážní andělé. Sloni s křídly.

Sušení atd. Především správně rozhodnout o dalším postupu. Lví silou, letem sokolím. To určitě. Hlavně ale donutit mozek správně myslet. Je to vlastně jednoduché. Teď už máme všechny informace, setřídit, vyhodnotit.

Nebude to tak složité:

Hle, krásná vzpomínka se vznáší, víří, točí,
pod její doménou se zavírají oči...
...tvůj duch je opojen a střemhlav se tam vrhá...

Vypadá, že chodil do hor, ale nechodil, jen tak viděl. Kdo to byl?

- Zdeněk Hrubý

(nahoru)

8. Mísa je básník!
03.10.2004, 11:00

Zase jednou jsme se okamžitě a jednomyslně shodli a všichni jsme přitom marně potlačovali slzy: Mísa je básník! Je hříšná škoda, aby tratil svůj život pendlováním mezi Krvavou hnátou a Olšinou. Tímto jej volíme předsedou Svazu českých, slovenských a ukrajinských poetických umělců a vyzýváme jej k dalším smělým počinům!

- Zdeněk Hrubý

(nahoru)

9. Sitting in the bunker.
04.10.2004, 11:20

Včera v nás nazrálo přesvědčení, že nám skvělé počasí nikdo shůry nesešle. Ale že by po několika dnech mohlo začít umoudřování v rámci mírného pokroku v mezích zákona. Neboť aklimatizace do větších výšek by mohla pomalu začít čichat ke kytkám. A čas neúprosně běží. Někde v našem sousedství už se začíná připravovat velké vaření pověstného tibetského podzimního jet stream.


Ve kterém to nahoře nejde ani po čtyřech. To jsme si spolehlivě vyzkoušeli na Everestu v roce 96. To pak vypadá tak, že z údolí viděno, nahoře vládne optimistický plech na nebi, žádná potíž. Jen na vrcholovém hřebeni vlaje docela nenápadný bílý prapor. A v BC to obvykle trhá stany. Takže jsme docela zodpovědně probrali a zabalili každou maličkost s tím, že vstaneme za tmy, Bůh dá pod hvězdami, popadneme batohy a vyrazíme ke stěně.

Největší otazník vyvstal a vlastně pořád existuje nad oblečením. Je to jako Královna Koloběžka První. Nahá oblečená... Lezecký materiál, lana, skoby, mačky, zbraně,... útočné stany,... To vše je více - méně dáno. Jíst a vařit tekutiny také musíte. A za jak dlouho z toho musíte být venku, aby se to při daném stylu dalo přežít, se také dá odhadnout. Leč to oblečení - Jak zkombinovat případné vedro v dolní části stěny s možnou vichřicí a extrémně nízkými teplotami s vichřicí na vrcholu? Jak vymyslet stejné oblečení pro intenzívní pohyb při co nejrychlejším lezení v ledové skluzavce v dolní části stěny pod séraky (abychom z toho byli pryč dříve, než nám něco nepěkného spadne na hlavu) a pro dlouhé postávání v technicky obtížných úsecích mixu led - skála, kde je třeba vážit každý pohyb a pečlivě jistit? A přitom to vše unést při dlouhém obtížném lezení bez podpory a nad osm tisíc metrů.

Dobré, univerzální řešení jsme nenašli. Každý to řeší po svém.

Horolezec míní, kalný sněžný závěr noci mění. Ještě v noci vylézáme ze stanů, obhlížíme mraky, mlhu a sníh, vyměňujeme názory, zalézáme zpět do spacáků, spíme dále, přidáváme další den v BC. Vzhledem k přírodně nesmyslnému používání pekingského času pro celé území Číny se zde vstává pozdě. Plné světlo je až v 8:30.

Je čas si pročítat Scottovu knihu o první návštěvě tohoto Middle of Nowhere před dvaceti lety. Pobavil jsem se, neboť jako bych místy četl první právu, kterou jsem psal z Nyalamu: Fundamentally more unsettling was the abysmal food. Interesting ingredients were destroyed by the kitchen and conjured into a cold, greasy, indigestible and unvaried diet, served in ever diminishing quantities as we became increasingly unable to face it. A to byli Angličané, se svou nechvalně proslulou kuchyní. Nikoliv my, zhýčkaní bábovkami od maminek.

Zítra jsme odhodláni vyrazit stůj co stůj. I když, kdo ví. Mračné počasí pokračuje, sem tam poletují vločky a vítr neobvykle cloumá stany. Jo a večer jsme si promítali Americkou krásu. Kde pak má člověk pořád brát dostatek optimismu.

Ještě, že nekonečný turnaj v šachu Martin - Miska je stále vyrovnaný. V sokolících to udržuje bojovnou náladu. Starý sokol Radek zase statečně bojuje s různými přístroji a adrenalinu mu to přináší rovněž dostatek.

Strávili jsme dlouhé hodiny přemýšlením a výměnou názorů, jak to nejlépe vymyslet. Dichtung und Wahrheit Uvidíme, jak vše bude. Rozhodující bude utkání s chladnou divočinou hory, ty zkřehlé kroky a pohyby tam nahoře. Lví silou, letem sokolím, snad.

Na krásu našich žen a rychlost našich koní!

- Zdeněk Hrubý

(nahoru) (fotogalerie)                pokračování »