Generální sponzor:
Going higher - High Point
 1| 2| 3| 4| 5| 6| 7| 8| 9| 10| 11| 12|


kompletní zpravodajství přímo z expedice Lhotse 2006 - archiv původních článků


6.4. 2006
1. Zdravíme všechny z Káthmandú.
Všechno je tady jako vždycky, pomalí celníci, noční hlídky, o půlnoci nikdo nikde. Ale internet a pivo přímo v hotelu (Tashi Dele), pivo jak je zvykem v lahvích 0,7l.
Další 3 dny má být generální stávka, ale jako všechno v Nepálu, nic není tak žhavé, jak to vypadá. V sobotu bychom měli odletět do Lukly, náš kuchař Temba už tam na nás čeká se spoustou zásob.
Uvidíme, co bude zítra otevřeno, Tom & Jerry snad ano ! Taky je potřeba nechat si udělat himalájský sestřih vlasů.
První dobrá zpráva, slivovici jsme provezli bez problémů a ani nám neúčtovali za nadváhu (celkem metrák na povolených 40kg, přiruční zavazadla prošla s menšími námitkami).
Pohoda.
|   Pavel a Martin   |    Káthmandú,   6.4. 2006

9.4. 2006
2. Jsme v pořádku, dneska odpočíváme v Namche Bazzaru - hlavím městě všech himalájských horolezců.
Zatím to ani není expedice ale výletík, všude čisto, žádné krysy v restauraci, pivní občerstvovací stanice na každém kroku, stejk z jaka každý večer. Žijeme jako na zámku, jen ať to trvá věčně.
Internet je tady už dražší, takže víc napíšeme za několik dní jak dorazíme do základního tábora.
|   Martin a Pavel   |    Namche Bazar,   9.4. 2006

10.4. 2006
3. Zdravíme všechny z Namche Bazaru, kde máme odpočinkový den, což se rovná absolutní veget nejvegetovatější.
Dnes je asi poslední možnost poslat podrobnější report, před odchodem do základního tábora, tak to využijeme. V KTM jsme zvládli v pátek večer návštěvu hospody u Toma a Jerryho. V rámci výjimečného stavu bylo nutno vstoupit zadním vchodem, ale zadařilo se. Cestou v budově se povedl navštívit holič, kde se v rámci tradice českých expedic konal sestřih dohola, tedy vytvoření suchého zipu na hlavě, aby čepice dobře držela. U T.&J. pak následovalo několikanásobné přelezení Everestu (značka místního velmi dobrého piva - asi 14 stupňů v 0,7 l lahvích). Před 23. hodinou nás obsluha upozornila na to, že je třeba opustit lokál, protože začne zákaz vycházení. Šlo ale spíše jen o slovní hříčku, evidentní bylo, že hospoda jede dál. Vtom se u našeho stolu objevil neznámý borec a že prý jestli náhodou nejsme Češi, co jdou na Lhotse. Byl to Nor z expedice, se kterou máme společný permit. Pokračovalo se u jejich stolu ještě s Rudou Svaříčkem ( známý brněnský polárník a alpinista), který se vracel z pod Cho Oyu a stěžoval si na nějaké choroby, pro které nešel nahoru. Přesvědčovali jsem ho až do 3. hodiny ranní, ať se vrátí. Je jasné, že Norové budou velmi silnými partnery... Tedy alespoň co se konzumace alkoholu všeho druhu týče. Stačili jsme jim jen v pivních disciplinách, jinak oni v klidu stíhali ještě gin toniky s tím, že tonici zůstávali na stole neotevření. Starší Nor je zkušený alpinista, do Himalájí jezdí už 30 let a je dobrý kamarád Josky Nezerky. Zákaz nezákaz kolem 3. hodiny jsme Nory opustili a v pohodě se vrátili na hotel, protože samozřejmě všechny zákazy se tady dodržují po asijsku. Norové pak pokračovali až do půl šesté. Ráno jsme letadlo stihli a přeletěli do Lukly, kde se před námi objevila v prudkém svahu kratičká runway doslova vyříznutá v horách. Naše pilotka to úspěšně ubrzdila, tak tedy pokračujeme dál.
Runway začíná pogumovaným asfaltem přímo nad skalním svahem a konci vhloubením, kde se dobrzdí, kus couvne a zajede bokem na odstavnou plochu. Když je počasí, tak dosedá jedno letadlo za druhým a zase hned vše odlétá do KTM. Je třeba otáčet co nejrychleji než přijde oblačnost. Navigace tady je jen vlastním zrakem. V Lukle nás čekal Temba náš věrný kuchař a všestranně oddaný pomocník. Martinovi se osvědčil již na třech expedicích. Sudy a cargem bohužel zatím nedorazily. V necelých 3000 metrech n.m. nám bylo celkem příjemně, v hotelu se o nás perfektně starali. Nad Luklou jsou všude rozkvetlé rododendrony a kolem pak zasněžené vrcholy. Sudy s materiálem nedorazily ani další ráno, přiletěl ale naš další průvodce, mladičký Namka, se kterým jsme vyrazili údolím řeky Dudh Koshi vzhůru. Cesta je lemovaná občerstvovacími stanicemi a tak není opět problém přelézt další a další Everest v každé zatáčce. Všude je bujná vegetace, mohutné borovice, rododendrony a nad nimi vysoké skalní stěny s vodopády. Řeky se překonávají po visutých mostech ve výši mnoha desítek metrů. Potkáváme karavany jaků. Naši karavanu patnácti jaků a pěti nosičů vypraví Temba za námi až dorazí naše věci. Zatím máme jen spácak a pár drobností. V závěru cesta prudce stoupá od řeky do Namche, kde máme bydlení v čisťounkém Namche Hotelu. Výškoměr mi na posteli ukazuje 3400m a dole v nálevně je 3396. Aklimatizujeme u peprmintového čaje a Tuborga, špatná zpráva je, že Everest skončil, výš v údolí jsou již zakázané skleněné lahve, jenom plechovky. Takze ten příští Everest bude už jen ten co uvidíme zítra na pochodu ke klášteru Temboche.
|   Pavel   |    Namche Bazar,   10.4. 2006

  • Dodatek od Martina - Samé dobré zprávy
    Po dvou minulých expedicích v Čínou okupovaném Tibetu se cítím jako v ráji. Na letišti se imigrační úředník neptá, proč sem jedu, je mu to jasné, jedu sem proto, že to tady mám rád. Celníka nezajímáme. Všichni se usmívají. Všichni nás zdraví. Psi se líně povalují u domečku a na nikoho neútočí. Piva je dost a chutná. Kuchaři v hospodách umí vařit. Potkani nepobíhají po stolech a je tu místnost, které se říká WC (Číňani v Tibetu s oblibou serou ze střech.....prý nová velmoc). Lukla je pevnost, která mi připomíná izraelskou Massadu, po zuby ozbrojená bezpečně chraní údolí Solo Khumbu před rudou lůzou (oficiálně si říkají maoisti). A Šerpové jsou nejlepší (pilotka našeho malého letadla k nim samozřejmě patří).
    Zpráva pro štamgasty od T&J. Česká vlajka (tu, kterou jsme jim věnovali po návratu z Kangchenjungy 2003) je na čestném místě vzadu u kulečníku a je zarámovaná! Této cti se nedostalo ani vlajce britské, o novozealandské už vůbec nemluvím). A v hotelu Himalaya Lodge v Lukle je přivítání i v českém jazyce (vedle německého, francouzského a italského). A v údolí se dodneska vzpomíná na slavné expedice z minulých let. Na Mirka Šmída a jeho sólo na Ama Dablam, na velké expedice v jižní stěně Lhotse a jihozápadní stěně Everestu. Jsme vítáni.
    |   Martin   |    Namche Bazar,   10.4. 2006

    13.4. 2006
    4. Zpráva z cesty údolím, kde se doba skleněná změnila v plechovou.
    Od Namche dál totiž již nejsou povoleny lahve a tak Everesty byly nahrazeny jen Mt. Everestem, který se objevil na obzoru po vystoupání do Tengboche, našeho dalšího tábora při velkém klášteře téhož jména. Cesta vedla rododendronovým lesem, okolní šestitisícové velikány jako by na dosah. Celému údolí vévodí Ama Dablam. Cestou z Tengboche jsme potkali partu fotografů ze Šumavy, jak vidět svět je malý. Dále stoupáme mezi rododendrony do Dingboche, malé to osady, kde už je celkem zima. V kamnech na jačí suchý pohon se topí vždy až na setmění, do té doby je třeba vydržet s čajem. Stále máme jen pár věcí, co jsme vzali do příruční tašky do letadla, jaci s našimi všemi věcmi jsou stále v nedohlednu. Bohužel nesou také veškerou slivovici. A tak jsme odkázáni jen na plechovky licenčniho piva San Miguel. Na každém noclehu se od Lukly potkáváme s Evou a Kubou z Košic a tak atmosféra u kamen je vždy asi jako,když se sedí na tatranské chatě, jen slaninka chybí, je totiž také v sudech. Nad námi se tyčí Lhotse, se svou mohutnou jižní stěnou, měsíc je v úplňku a tak i v noci vidíme perfektní panoramata hor. Spaní jsme měli přímo pod Ama Dablamem. Dnes jsme popošli do 4600 m.n.m., do Thukly. S aklimatizací nemáme nejmenší problémy, jen stale nervózněji vyhlížíme jaky se zásobami. Okolo kamen, kde právě zahořel jačí trus, sedíme dokola se Šerpíky a necháváme si zdát o tom jaké by to bylo,kdyby už dorazila ta slivovička. Zítra plánujeme postup do Gorak Shepu v 5100 metrech.
    |   Pavel   |    Thukla,   13.4. 2006

  • Tak dobrá zpráva na konec. Je těsně před setměním a naši yaci právě dorazili. Takže dnes večer bude určitě veselo! Solo Khumbu je nejkrásnější horské údolí, které jsem v Nepálu prošel a možná ne jenom v Nepálu. Kopců tu není tolik jako když se prochází ledovcem Baltoro v Pákistánu, ale tam zase nic neroste a hlavně tam nejsou skvělí Sherpové.
    |   Martin   |    Thukla,   13.4. 2006

    17.4. 2006
    5. Od chvíle, kdy dorazila naše karavana jaků, je nám opět o něco veseleji. Hned večer v Thukle kolem roztopených kamen v multinárodní společnosti byl díky moravskému voňavému destilátu veselejší. Další den jsme došli do Gorak Shep, 5100 m. n.m. přímo pod Kala Patarem, odkud je výborný výhled na Mt. Everest.
    15.4. jsme pak došli zbývající kousek do základního tábora (5300 m.n.m.), kde Temba již měl vybudovaný společenský stan a kuchyni. Vítal nás již servírovaným obědem o několika chodech. S výškou se vyrovnáváme celkem dobře a chuť nám opravdu nechybí, je to tady taková malá výkrmna, no koneckonců proto jsme sem také jeli. Dnes odpočíváme, vyrovnáváme výšku, zvykáme si na několik desítek stupňů výkyvu mezi slunečným dnem a nocí. V noci občas prohučí v dálce vlak - jak padají ledové seraky. Cesta ledopádem Khumbu by měla být dle posledních referencí O.K., dnes razilo nahoru několik expedic. Nás to čeká asi tak pozítří dovolí-li počasí. Momentálně basem zní mistrovy písně na solární pohon a tak nám po smaženém sýru a zeleninovém salátku u čaje je opravdu jako po svátečním obědě doma u kamen.
    |   Pavel   |    Everest-Lhotse (společný) Basecamp,   17.4. 2006

  • Temba opět potvrzuje kvality nejvyšší. Ne jenom, že se musel dvakrát vrátit do Lukly, přebalit a přivést yaky, v Dhukle nás dohnal a předehnal. Když jsme přišli do základního tábora, prakticky už bylo všechno připraveno. Ale abych nezapomněl, Temba má výborného pomocníka - Namku. Nechápu jak to dělá, i po týdnu pochodu má vyžehlené kalhoty. Proti Tibetu, je to jako Středozemí. Fouká málo a je teplo (tedy, na stole nezamrzaji lahvičky s různými dobrotami). Expedic je tu dost, většinou na Everest, ale je tu víc místa, tak máme soukromí, na druhé straně Everestu neznámá věc.
    Z velkých es je tady Simone Moro a spousta Sherpů, které jsem potkal už loni. Zítra je Velikonoční pondělí, my budeme mít Puju - budhistickou slavnost na usmíření bohů. Máme letos 2 týdny zpoždění. Loni jsem se v těchto hodinách už vracel z vršku Cho - Oju. Tak zdar.
    |   Martin   |    Everest-Lhotse (společný) Basecamp,   17.4. 2006


    19.4. 2006
    6. Tak včera ráno jsme chtěli vyrazit nahoru ledopádem, nicméně už v noci začalo hustě sněžit a ráno jsme se prohrabávali ze stanu.
    Včerejšek tedy byl ve znamení čekání na počasí, nic příjemného, kosa jak sviňa, bílá tma všude kolem. Dnes už to je lepší, oteplilo se, právě ustalo sněžení a asi 30 nového rychle sublimuje. Zítra zřejmě sestoupí skupiny, které byly už v jedničce, sněhu je tam po pás a dle relace Šerpové prohlásili, že se jít nedá, tedy to se jít opravdu nedá.
    Navázali jsme družbu s Poláky, co jdou na Everest. Právě jsme pospravili solární panel, takže lze psát. Po všech složitých sborkách a rozborkách to chtělo jen přeložit a slepit páskou.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   19.4. 2006

    24.4. 2006
    7. Everest se někdy chová jako jednooký Kyklop, který občas náhodně hrábne do davu a vybere si oběť bez ohledu na národnost, věk nebo zkušenosti. Jinak nejde popsat to, co se stalo našim čtyřem slovenským kamarádům před 18 lety, když po tom, co v tom nejlepším možném stylu vylezli jihozápadní stěnu, zmizeli beze stopy na sestupové cestě v bouři. Na cestě, kterou v sezóně Sherpové denně vyvlečou na vršek desítky lidí. Už tam byl slepý, chromý, hrbatý, nymfomanka a bezdomovec.
    Stejně tak jde těžko pochopit to, co se stalo před čtyřmi dny v ledopádu Khumbu třem Sherpům ze Solo Khumbu. Ledovec se pohybuje svým tempem. 21.4. ráno se pohnul, možná jenom o milimetr. Bylo to ale dost na to, aby strčil do velkých ledovcových věží, které následně způsobily dominový efekt. V délce téměř půl kilometru všechno spadlo. A ti tři Sherpové se zrovna pohybovali na nesprávném místě. Mohlo se to stát o 12 hodin dříve a zůstalo by tam 10 Poláků. Nebo o dvě hodiny později a zůstali by tam 2 Češi. Není nám z toho vůbec do smíchu.
    Život jde dál, ledovcem dál chodí denně stovky lidí.
    Budeme tam muset ještě nejmíň dvakrát, máme postavenou dvojku ve výšce 6400m, několik dní teď budeme odpočívat v péči našich skvělých Sherpů - kuchařů, Temby a Namky.
    |   Martin   |    Everest/Lhotse Basecamp,   24.4. 2006

  • Tak dnes nám začíná několik dní pohody, kdy hřejeme nohy v lavoru, vybíráme si z dobrůtek podávaných nám našimi skvělými kuchaři a jen pohled vzhůru do ledopádu připomíná události posledních dní. Ano, dokonce i z B.C. je patrné, že celý ledovec se změnil, horní hrana,která bude na našich původních snímcích, tam dnes už prostě ze dvou třetin není. Vykrojeno je až vysoko do modrých ledů spadajících z úbočí Mt. Everestu. Včera jsme se vrátili po třech dnech nejedení, nespaní a vůbec celkové z výšky dodrbaní dolů do nyní již pro nás kyslíkem překypujících 5200m.n.m. . Ale zpět k popisu našeho postupu: 21.4. jsme ledopádem došli nad jeho nově zformovanou hranu a v 6100 metrech "přespali" v táboře 1. Další den pak následoval postup mírně stoupajícím West Cwmem ve vysilujícím žáru slunce do 6400 metru vysokého tábora 2. Nocovali jsme tam sami, stihli jsme stan postavit těsně s přicházejícím sněžením, noc pak byla klidná bez větru, ráno pohodové sluníčko. Posunuli jsme tábor ještě o pár desítek metrů výš, kde jsme pak zanechali ukotvený stan s věcmi a byli rádi, že můžeme sestoupit. Do B.C. to vyšlo krásně před západ slunce a bylo úžasné, když Namka došel naproti s teplým pitím až k místu, kde jsme se doslova vyplazili z ledovce.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   24.4. 2006

    26.4. 2006
    8. Od pondělí tři dny odpočíváme. Mažeme si zpuchýřnatělý huby, kluci nás dobře krmí, chystáme se znovu zítra do ledopádu. Je pořád celkem zima včera sněžilo, stále jsou tady vánoce. Dnes fouká vítr od Tibetu, takže je stabilněji, slunce, ale teplota ani přes den nad nulu nepůjde.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   26.4. 2006

  • Nebereme nahoru telefon - jsem pověrčivý. Můžeme být mimo 3-5 dní. O vršek se určitě zatím pokoušet nebudeme, ale budeme se snažit vynést vercajk a přespat co nejvýše.
    |   Martin   |    Everest/Lhotse Basecamp,   26.4. 2006


    1.5. 2006
    9. Souhrnná zpráva z našeho druhého výletu do bezkyslíkových krajů.
    27.4. ráno jsme znovu prošli vzhůru ledopádem, tentokrát zcela v klidu a také subjektivně v pohodě, tedy aklimatizovaní. Čas byl nesrovnatelně rychlejší a první pocity nedostatku dechu se objevily až nad hranou se vstupem do West Cwmu. První tábor jsme plánovitě minuli a prošli rovnou do dvojky, kde nám stojí stan. Noc tam nebyla nic moc, ale ráno jsme překvapivě měli i chuť k jídlu a dali bujónek a kus slaniny. Chutě i vůně se tady rychle mění a tak to, co nám před týdnem nepřekonatelně smrdělo, nám teď přišlo naopak velmi k chuti. Jo stává se, že s výškou je člověk schopen některá jídla pozřít jen jednou. Dvojku jsme na to prozřetelně vybavili od sladkého až po přemrzlý česnek. Poupravili jsme tábor, hlavně podloží stanu, aby příště nebylo nutno hledat anatomické polohy mezi šutry a vše jsme pořádně upevnili proti větru. Kolem čtrnácté jsme vyrazili směrem ke trojce, plánovali jsme se tak vyhnout nejprudšímu slunci, které je tady někdy opravdu zničující. Po celkem dlouhé ledovcové pláni jsme začali postupovat strmě vzhůru po fixech ledovým svahem. Střídá se tam vodní led se sněhovými úseky. Začalo pořádně přituhovat, končetiny tuhly rychleji než přibývaly výškové metry a tak jsme vzali za vděk převěji v trhlině, kde jsme ukotvili stan vším, co bylo po ruce. Na to, že čtvrtina stanu visela ze svahu a v ní občas visel i já, tak se nakonec noc dala přežít obstojně. (pozn. pro Komra: ten noční dolez se náramně podobal tomu našemu tenkrát v zimě na Matterhornu, tak jsem tam na Tebe vzpomínal, jak jsi rozumně udělal, že na takovýhle akce už radši s... )
    28.4. Ráno nás vzbudilo trhání za stan způsobené postupujícími Šerpy, protože v noci jsme mimo jiné ukotvili stan i do fixního lana. Vítalo nás sluníčko a taky nedostatek kyslíku. Po úmorném balení a obouvání jsme dolezli jen těch asi 100 výškových metrů do míst, kde již Šerpové postavili stany pro polskou a korejskou expedici. Minimum místa ve strmém svahu shora ohraničeném ledovou stěnou bylo dokonce rozparcelováno provázkem, místa je tu málo. No ale náš ministan se vejde všude. Z bílých jsme byli ve trojce první. Kopání místa pro stan nám dalo zabrat, střídavě jsem umdlévali u lopaty a usínali vsedě na báglu. Tedy aspoň já občas ztrácel pojem o čase. Ale na vše bylo času dost a tak jsme stačili hezkých pár hodin proležet ve stanu, než se objevil první z Poláků - Janusz. Zjistili jsme, že jsme opět sousedé, ta řada stanů, co byla za zeleným provázkem, patřila totiž jejich výpravě. Janusz hned neopominul poznamenat, že ten provázek je přeci zelenej a zelena hranice je od toho, aby se prochazela. Po chvíli ještě dorazil Rus Jurij, co patří k jejich výpravě a tak slovanská vzájemnost byla úplná. Zdaleka se všemi se tady takhle vycházet nedá. Noc byla pak celkem krušná. V 7200 m n.m., o co míň kyslíku, o to větší zima, vítr jak sviňa.
    30.4. Ale celkem jsme chvíli i spali, jen ráno vylézt z tý hromady sněhu, pohledat vše potřebné pod zasypaným stanem a přemluvit se k odzipování stanu nám trvalo pár hodin. Venku bylo překvapivě slunce, v noci ani nepřisněžilo, šlo jen o větrnou bouři, která během dopoledne dozněla. Šnečím tempem jsme odhrabali stan, vše upevnili, sbalili a dokonce i něco navařili. Co se dalo ponechat na místě, to jsme ponechali již pro vrcholový útok, zajistili proti větru jak nejlíp šlo a zahájili jsme bleskový sestup. Po fixech jsme vyklesali velmi rychle a po pláni v poctivých 6500 jsme běželi už jak kamzíci, kyslíku všude přímo přebývalo. Ve dvojce jsme nepohrdli pozváním Chilanů na čaj a polévku. Trochu jsme ještě přebalili věci u našeho stanu - máme ve všech táborech jednoznačně nejmenší zázemí, o to rychleji však postupujeme proti mamutím výpravám, které mají ve dvojce běžně kuchaře, vytápěné velké stany, armády Šerpů, kteří denně postupují nahoru a dolů, nosí další a další zásoby a nahoře připravují další tábory. Sestup dál byl bleskový, ledopád se za těch pár dní opět změnil, přibylo různě spadlých bloků, ne však už nic srovnatelného se sesuvem před týdnem. I dolní část ledovce se změnila, přibylo zamrzlých jezírek, krajina připomínající spíš Arktidu. Zdálky už na nás mával Namka s připraveným teplým pitím. Nastala opět nejlepší část výletu.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   1.5. 2006

  • Tak, jak se z tábora C2 postupně stává věrná kopie základního tábora, tak my postupujeme svým tempem. Podmínky zatím přejí, sil je dost. Nejvíc kamarádů máme mezi Šerpy, jinak jsme za exoty. Nikdo další si sám vynášky nedělá, snad s čestnou výjimkou Itala Simona Mora ». Alpinismus se tady už ani nepředstírá. Cepři by jenom mohli vymyslet jiný způsob zásobování výškových táborů. Šerpové, kteří denně prochází ledopádem riskují mnohem víc než my všichni dohromady, kteří tam projdeme jen několikrát. Když je někdo líný si uvařit 6000m vysoko, měl by jet ze severní strany, tam jaci vynesou všechno až pod Severní sedlo. Já si vůbec nedovedu představit, že bych měl Tembovi obout mačky a vyhnat ho do ledopádu.
    Máme tedy za sebou druhý a poslední aklimatizační výlet. Každý další už bude pokus o vršek. V táboře 2 a 3 máme po jednom stanu, jídlo a plyn, všechno co potřebujeme. A jestli se nenajde švýcarský horský vůdce, korejský politruk nebo český bezdomovec, který stan "vyčistí", není třeba vzít víc než péřovku a po povinném odpočinku vyrazit.
    Tak, jak se mění ledopád, mění se i obsazení základního tábora. Jsme trochu mimo hlavní ulici, máme přehled jenom o činnosti Norů a polské expedice, kterou jsme pojmenovali "Sněhurka a sedm trpaslíku". Viking Swen rád vzpomíná na setkání s českými expedicemi z minulosti (hlavně s ženským doprovodem těchto expedic). No a Poláci, to je parta bodrých tatíků, kterou by člověk očekával v krčmě někde v Zakopaném. Velí jim hvězda, filmová nebo nevím jaká, ale všechno se točí okolo ní. Proto ten příběh o Sněhurce.
    Při posledním výstupu ledopádem nás až po první žebříky doprovázel sherpský pes. Očekávali jsme ho i při návratu, ale už se neobjevil. Dneska nám došlo proč. Objevila se korejská expedice (doufáme, že pes zmizel včas, dnes už by mohlo být pozdě). Jedná se o expedici, která má údajně uklidit Everest. Ráno jim vrtulník přivezl zásoby, zítra se má znovu objevit s čerstvou zeleninou. Ten, kdo někdy byl v Nepálu ví, že něco jako klasické smetiětě tady neexistuje. Všechno se používá do úplného zničení, firma, která by otevřela kšeft na recyklaci, by musela další den zkrachovat. V údolí se staví krasné kamenné domy, kámen se osekává ručně. Drobné zbytky se používají na zpevnění cestiček. Nic se nevyhodí. Na Everestu je to velmi podobné. Všechno, co má byť minimální hodnotu Šerpové snesou a využijí. Prázdné kyslíkové bomby jsou vratné, za ně v Káthmándú dostanou peníze. Na kopci zůstavají jenom cáry roztrhaných stanů a polámané tyčky. A něco mrtvol, o které se postarají havrani, laviny a nakonec ledovcové trhliny. Uklízet na Everestu prostě není co!
    Určitě je to ale geniální tah vůči sponzorům, zprávu ostatně převzaly všechny televize i noviny. A laciný způsob, jak se dostat na Everest. Ale třeba to jenom bylo špatne z korejštiny přeloženo. Největší svinčík totiž zůstává po expedicích čínských a korejských. Třeba chtěli jenom napsat, že letos uklidí sami po sobě.
    Jdeme přivázat stan, aby nám ho vrtulník se zeleninou pro Korejce neodnesl.
    |   Martin   |    Everest/Lhotse Basecamp,   1.5. 2006


    4.5. 2006
    10. Dnes jen krátká zpráva, čtvrtý den odpočíváme, vychází nám zatím vše perfektně, počasí totiž nebylo nic moc, oteplilo se, včera hodně foukalo i tady dole, nahoře jsme jen viděli jak vítr mete sníh po hřebenech, nebylo by tam dobře. Dnes se povětří uklidnilo, už máme nabalené věci nahoru a zítra se svítáním vyrazíme.
    Ledovec pod námi pracuje, hlavně v noci nás provází neustálé praskání, jak se pomalu, ale přeci celá ledová masa plazí do údolí. Odtávají také ledové nožky pod kameny, které jako ruzně velké hřiby stojí všude kolem a každou chvíli nějaký ten hříbek spadne. Je to zajímavé pozorovat ze stanu, kde naši hoši perfektně vaří. Právě jsme naučili Tembu bramboráky, už to voní, za chvíli zase bude jedna z těch světlejších chvil expedice.
    |   Pavel   |    Everest/Lhotse Basecamp,   4.5. 2006

  • Nakonec jsme přece jenom zabalili i další stan - ten úplně nejmenší, který podle potřeby postavíme v 8100m pod Messnerovým kuloárem, který konci na vršku Lhotse 8505m vysoko. Původně jsem uvažoval jít přímo z trojky, ale v kuloáru může být dost nafoukaného sněhu, tak se tam můžeme zdržet.
    Každopádně nejpozději za úplňku jsme zpátky :)
    Tak nám držte palce!
    |   Martin   |    Everest/Lhotse Basecamp,   4.5. 2006


    12.5. 2006
    11. Pro všechny přátele Pavla Kalného
    Pavel Kalný se ze své poslední expedice nevrátí.

    9.5. v odpoledních hodinách se zřítil asi 200 výškových metrů kuloárem v západní stěně Lhotse (8300m-8100m). Pád jako zázrakem přežil, zastavil ho hluboký sníh ve spodní části kuloáru. Pravděpodobně ale utrpěl vnitřní zranění.

    10.5. Asi 30 Šerpů se snažilo Pavla spustit na dno údolí West CWMu do 6500m, odkud by byla za ideálních podmínek možnost záchrany vrtulníkem. Vrtulník byl připravený v Káthmándú. Po celou dobu byl u Pavla lékař chilské expedice, který se snažil o nemožné, každý krok konzultoval s lékaři dalších expedic pomocí vysílačky. Pavla jsme spouštěli doslova po centimetru, neznali jsme rozsah poranění a Sherpové se snažili být co nejšetrnější. Pavel byl na kyslíkovém přístroji.
    Záchrana se nepodařila. V jednu hodinu odpoledne jsme přes veškeré úsilí ve výšce 7350m prohráli. Podle chilského doktora Sebastiana Pavel zemřel na kompletní vyčerpání organizmu v kombinaci s vnitřním poraněním způsobeném pádem z předchozího dne, to vše ve výšce nad 7500m.
    |   Martin Minařík   |    Everest/Lhotse - základní tábor,   12.5. 2006


    10.6. 2006
    Jsem člověk, který právě čelí těžké životní zkoušce a podle přísloví v nouzi poznáš přítele, jsem člověk, který má přátel víc než je obvyklé. I přes všechnu bolest, si dobře uvědomuji, že to je dar, je potřeba si ho vážit a já jsem za něj vděčná. Chci poděkovat všem, kteří mé rodině poskytli pomoc, a bylo vás opravdu mnoho. Až pomine smutek a zmatek, který teď ovládá mě a mé děti a do našich životů se vrátí řád, budu si moci říct - jsem bohatý člověk, protože mám tolik přátel. Děkuji vám všem.
    |   Marcela Kalná  |    České Budějovice   20.8. 2006

    Destička od Otmara Olivy Destička, kterou pro Pavla vyrobil Otmar Oliva, významný sochař a Martinův přítel.

    (nahoru) (web Lhotse 2006)     všechny expedice »


  •