[1|2|3] | [4|5|6] | [7|8|9] | [10|11|12|13]


1. PRVNÍ MAIL Z KÁTHMANDU
17.3. 2002

Let s Lauda Air Vídeň - Káthmándú proběhl dobře, nepočítali mi žádnou nadváhu, přestože jsem měl dvě zavazdla. Problémy byly se zápalkama, ale v KTM jsem zjistil, že zápalky byly v cargu, takže nejsme závislí na nepálské značce. Na letišti nikdo nečekal, italští manažeři firmy Moro nějak zapomněli agenturu v KTM informovat o tom, že nějaká česká expedice na Kangchenchungu jede. Během hodinky se ale na letišti objevil Tendy Sherpa, zodpovědný vedoucí firmy Ice Land Trekking and Expeditions Ltd. i s pomocníky. Během další hodiny se nám podařilo vyzvednout cargo, podle Tendyho se to nikdy předtím nepodařilo tak rychle a lacino. Pořád jsem se oháněl tím, že tam mám důležité léky, menší finta, ale zabrala. Všechna zavazadla jsou v pořádku, neprežily to jenom 4 plechovky piva Zubr. Pořád jich ale zůstává asi 150 kousků. Včera jsem se setkal s naším kuchařem, jmenuje se Purba Sherpa. Bude mít dva pomocníky, vzhledem k problémům je tady letos míň turistů a spousta místních lidí je bez práce. Včera a dnes jsme dokoupili vše potřebné, karimatky, bombičky k vařičům a taky "smradlavou vodičku" proti pijavicím. Na zpáteční cestě určitě přijde vhod, až se budeme v červnu vracet s příchodem monzunových dešťů.

V Káthmándú je krásné jarní počasí, teploty okolo 23°C, teď momentálně přišla bouřka. Aspoň trochu umyje ulice. V Thamelu (turistická čtvrť KTM) není téměř vůbec poznat, že by v zemi fungoval výjimečný stav. Občas je vidět vojáky, na příjezdu k letišti jsou ale pytle s pískem a zátarasy z ostnatého drátu. U královskeho paláce jsem se podívat nebyl. Plán na následující dny je takový, že zítra kompletně dobalíme, aby v úterý mohli kuchař a 12 nosičů vyrazit na náklaďáku směr Suketar. Dohodli jsme se, že těch 12 bude se mnou do té doby, než bude postavený základní tábor na místě zvaném Panche's Grave - přímo pod nástupem do stěny. Spousta expedic má základní tábor na ledovci a tomu bychom se chtěli vyhnout. V Suketaru budeme najímat další nosiče, dohromady asi tak 35 (včetně těch 12 z Káthmándů). Nosiči ze Suketaru půjdou pouze na začátek ledovce, předloni nám stávkovali a utekli, tak to už nebudeme podruhé takto riskovat.

Já bych měl letět ve čtvrtek odpoledne do městečka Britnagar a v pátek ráno do Suketaru. Přímý let z KTM je jenom jednou týdně - ve středu a to je ještě brzy. Náklaďák se může zdržet a je příjemnější a bezpečnější čekat v KTM než v Suketaru v hospodě vedle vojenské posádky.

Náš agent Tendy Sherpa je spolehlivý, dodržuje slovo a dohodnutý čas schůzek. Zatím je tedy všechno v naprostém pořádku.

No a protože je dneska svátek Sv. Patricka, vzal jsem si zelené tričko a chystám se večer do baru Tom & Jerry. Taky připojuji pozdrav a přání všem Iruům a Irkám.

Káthmándú, Nepál
- Martin Minařík

(nahoru)

2. PŘÍCHOD MONZUNOVÝCH DEŠŤŮ
19.3. 2002

Po dvou dnech zdravím z Káthmándú. V neděli večer byla hrozná bouřka, tak nějak si představuju příchod monzunových dešťů. Na ulicich spousta vody - taková menší tatranská plesa. Barmani odchytávali turisty na ulici a přenášeli je na zádech přes cestu - do svých barů. V pondělí jsme zjistili, že ta slavná italská firma, která nám měla zajištovat servis, nezajistila vůbec nic, opět jsem se přesvědčil, že vaření špaget a zařizování expedice prostě nejde dohromady. Každý má dělat to, co umí. Dneska dopoledne jsme s Tendym (sherpa který nám zajišťuje servis) vypravili nosiče, je jich dohormady 21 a teď sedí na náklaďáku a po "nepálských " cestách necestách jedou směr Britnagar, Ilam, Phidim a Suketar. Já už jsem tuto cestu jednou na voze absolvoval, takže tentokrát dávám přednost letadlu. Až sem by taky koncem měsíce měl doletět Radek a Zdeněk.

Pokud půjde všechno podle plánu (nosiči se mají každý den ozvat a podat hlášení, kde se právě nachází), měl bych odletět ve čtvrtek odpoledne do Britnagaru a potom v pátek ráno do Suketaru. Ještě ten den bychom měli ujít kus cesty a nocovat v divočině, daleko od vojenských posádek a problémů - s výhledem na Kangchenchungu, třetí nejvyšší horu světa. Ráno uvidíme první paprsky slunce dopadající na její jihovýchodní srázy. Pravda, ještě jsou minimálně 100 km vzdálený. Teď zbývá jenom držet palce posádce náklaďáku, aby bezpečně dojela na místo setkání. A to není stoprocentně jistý. Cesty jsou po zimním monzunu ve strašným stavu. Jako vždycky.

Káthmándú, Nepál
- Martin Minařík

(nahoru)

3. LET DO SUKETARU BYL ZRUŠEN
22.03.2002

Dnešní let do Suketaru byl zrušen, zítra letadlo neletí, takže určitě do neděle tvrdnu v Britnagaru.
Je to prdel světa, neskutečná díra do řiti. Platí se tu víc indickýma než nepálskýma prachama, po ulici jezdí na jeepu borci v maskáčích s kulometem, hrozné vedro a vlhko (je to ani ne 300m vysoko) a opíchat mě tady můžou akorát komáři. Široko daleko žádná bledá tvář. Carlsberg sice je, ale je teplý a po pokoji mi lezou 25cm ještěrky. Dneska jsem se přestěhoval do 2. patra, tak snad nenajdu pod polštářem kobru nebo v ponožce menšího škorpiona.
Fakt je to totální deprese, takže mi napište pár ptákovin, ať se rozveselím.

Ale teď k těm lepším zprávám. Nosiči jsou v Suketaru (je tam dobré počasí), odpoledne mají mít relaci s Tendym, rozhodli jsme, že nosiči s nákladem vyrazí co nejdříve, buď dnes nebo zítra a na mě počká jenom Purba a ještě možná jeden masér. Nechci riskovat, že tady budu do středy a nosiči si budou válet šunky na letišti v Suketaru. Pokud budou mít 1-2 dny náskok, tak je to v pohodě na lehko doženeme. Zatím zdar, teším se na Vaše zprávy, ještě celý den zítra budu muset vydržet nepříjemné pohledy domorodců (o nějaké přívětivosti se tady nedá hovořit, je to klasické pohraniční město). Včera se mě ke stolu večer cpala hospodská, radši jsem zdrhnul. Není tu dvakrát bezpečno.

Zdar, Martin
- Martin Minařík

(nahoru) (fotogalerie)                pokračování »