Generální sponzor:
Going higher - High Point
 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 nejnovější »

 

ANNAPURNA 2009

Novinky z expedice
Dodo Kopold, Elisabeth Revol & Martin Minařík, Annapurna 2009


K horám své oči obracím
22.4. 2011

Dne 24. dubna 2011, v neděli velikonoční, uplynou právě dva roky, kdy jsme ztratili Martina. V bazilice Nanebevzetí P. Marie ve Velehradě za něj bude od 10 hodin sloužena mše.

Žalm 121, který Martin četl v roce 2007 pod Lhotse při instalaci pamětní desky Pavla Kalného; Martinovi ho četl Jiří Rohel na pouti pod Annapurnu 5. října 2010.

K horám své oči obracím – odkud se dočkám pomoci?
Má pomoc od Hospodina přichází, jenž nebe i zemi učinil.
On nedá klopýtnout noze tvé, tvůj ochránce jistě nedříme.
Jistěže nedříme ani nespí ten, který ochraňuje Izrael!
Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin po tvé pravici dá ti stín.
Neublíží ti slunce během dne, ani Měsíc za nocí.
Hospodin tě ochrání před vším zlým, tvou duši ochrání.
Hospodin ochrání tvé vycházení i vcházení jak nyní, tak i navěky.

page up | Rodina a přátelé

Pouť za M. Minaříkem, Annapurna X/2010
30.12. 2010

Letos 26.9. jsme se vydali s pamětním křížem Martina Minaříka na pouť pod Annapurnu, kde jsme ho nad Manangem, v těsné blízkosti budhistické gompy připevnili do skalní stěny. Kříž s věncem je dílem ak.soch. Otmara Olivy a sám věnec je složen z fragmentů, které z vosku vymodelovali Martinovi blízcí kamarádi, rodiče, děti a žena. Odlit byl z hliníku a postříbřen. Po přišroubování do skály dne 5.října v 15 hod. nepálského času se uskutečnila puja. Tímto obřadem požehnal 85-ti letý láma spolu s naším Sherpou Tembou Martinův kříž. Následovaly pak naše modlitby a žalmy, kterými jsme se společně rozloučili s Martinem. Když modlitby utichly a nastala chvilka ztišení, zakroužil nad našimi hlavami velký himálájský orel...
Pro nás, blízké kamarády Martina, byl splněn základní cíl výpravy. Cesta však pokračovala dál. Naše skupina poutníků (trekařů) měla 12 členů. Celý trek vedl pak přes Tilicho lake, Tilicho a Mesokanto pass, Jomosom, Tatopani a dále do Annapurna Base Campu. Pak zpátky do Pokhary a Kathmándú. Domů jsme se vrátili 27.října 2010.

Fotografie zde »

page up | J. Rohel | ČR

Hroby nemají zůstat neoznačeny
6.10. 2010

"Hroby nemají zůstat neoznačeny..." napsal Martin v květnu 2007 po druhé expedici na Lhotse...
Minulý týden přilétla skupina dvanácti Martinových přátel do Nepálu. V oblasti Manangu umístí pod Annapurnami památník, dílo akademického sochaře pana Otmara Olivy. Objekt z galvanicky postříbřeného hliníku ve tvaru věnce tvoří stuhy se jmény a segmenty, jejichž voskové předlohy vymodelovali Martinovi nejbližší.
Věnec byl odlit ve spolupráci s panem Jarmilem Cílečkem v Tupesích a vysvěcen na Švýcárně v Jeseníkách.

Fotografie zde »

page up | Jaroslav Minařík | Blatnička

Příběhy a obrázky z Martinova života
5.4. 2010

Brzy to bude rok, co nás Martin opustil. Anička a Davídek mluvili naposledy se svým tatínkem 10. dubna 2009. Odcházel právě vstříc svému poslednímu a konečnému himálajskému dobrodružství.
Od té doby jsem mluvila s jinými dětmi, které ztratily jednoho z rodičů v horách nebo při nehodě, když byly ještě velmi malé. Některé z nich si na svoji maminku či tatínka vůbec nevzpomínají.

Všichni z nich říkají toto: Když jim bylo 16, nebo 18 či 20 let a dospěli k pochopení, co to vlastně znamená ztratit rodiče, tak si přáli vědět toho víc o chybějící mamince či tatínkovi - jací byli, když byli dětmi, rodiči, dospělými… Proto bych byla velmi vděčná, kdybyste byli tak laskaví a dali tento dárek Aničce a Davídkovi. Prosím, máte-li příhodu s Martinem nebo cokoliv, co jej zachycuje jako chlapce, teenagera, muže, lezce, vtipálka, jakkoliv, prosím, podělte se s námi o to. Nemusíte to udělat hned, je spousta času; Aničce je teprve 9 a Davídkovi 6. Shromáždím tyto příběhy a obrázky a pak dám oběma kopii, až jim bude 16 či 18. Jsem si jistá, že budou opravdu vděčné.
Můžete psát v jakémkoli jazyce, česky, čínsky, na tom nezáleží. Vyřeší si to sami později.
Poslat lze na shellylobay(at)gmail.com

Předem vám děkuji.

SLM

Tilicho Lake - photo courtesy of deReuters (copyright 2009-) use with permission only

 Tilicho Lake - photo courtesy of deReuters (copyright 2009-) use with permission only

page up | SLM | přeložila Zuzka

Mé srdce je v horách.
28.11. 2009

Zvonička na Švýcárně je symbolickým památníkem těm, kteří navždy spočinuli v horách. V úterý 27. října nás její zvon svolal ke mši za Martina.

Děkujeme všem, kteří byli na Švýcárně vzdát hold a při společné modlitbě, promítání a vzpomínání se s Martinem symbolicky rozloučit. Především pak děkujeme dobrým lidem, kteří kromě účasti jakýmkoli způsobem pomohli tuto akci uskutečnit. Náš dík patří i těm, kteří, byť vzdáleni, byli v duchu s námi.

Fotografie z rozloučení v Jeseníkách jsou v galerii.

Švýcárna, pamětní deska

 Švýcárna, 27.10. 2009

nahoru | Jaroslav Minařík | ČR

Upřesnění.
25.9. 2009

Rozloučení s Martinem u chaty Švýcárna v Jeseníkách (viz předchozí zpráva) dne 27. října začne v 11 hodin mší. Poté bude na zvoničce umístěna pamětní deska - dílo Martinova přítele, akademického sochaře Otmara Olivy.

Odlévání

 Odlévání

nahoru | Jaroslav Minařík | ČR

Sdělení pro Martinovy přátele a známé.
5.9. 2009

Odhalení Martinovy pamětní desky, a u této příležitosti poslední rozloučení s Martinem se bude konat v úterý dne 27. října 2009 u chaty Na Švýcárně v Jeseníkách. Přesný čas sdělíme během několika dnů.

Pro ty kteří tamní prostředí neznají několik důležitých informací.

Autem je možné přijet až na křižovatku Hvězda ze směru od Bruntálu, nebo od Rýmařova či Jeseníku nebo Vrbna pod Pradědem. Tam je možné auto odstavit na parkovišti a pokračovat kyvadlovou přepravou k chatě Ovčárna. Nebo na zvláštní povolenku za menší poplatek pokračovat autem až k chatě Ovčárna /nebo hotel Figura/.
Odtud pak už jen pěšky 1 hodinu k chatě Švýcárna. Pokud nenapadá sníh, jedná se o příjemnou procházku po horské cestě. Jelikož se jedná o konec října, je nutné počítat i s horším počasím, proto rozhodně teplé oblečení. Brát na tuto akci malé děti vzhledem k roční době bych nedoporučoval.

Z organizačních důvodů bych byl rád, kdybyste na moji níže uvedenou adresu sdělili počet osob které se rozloučení zúčastní. Ty, kteří budou chtít vyjet svým autem až k chatě Ovčárna prosím také o SPZ auta k vůli povolení vjezdu.

Pro zájemce o ubytování sděluji, že toto je možné přímo v chatě Švýcárna a v případě nedostatečné kapacity pak ještě v blízkém okolí. Se žádostí o ubytování se obraťte přímo na vedoucí chaty Švýcárna paní Věrku Lancovou, tel. 554 779 018, mobil 737 249 573.

nahoru | Jaroslav Minařík | jaroslav@romanticczechtours.com | ČR

Jak to všechno bylo...
6.8. 2009

Neděle 19. dubna 22.30 hod. - volá Martin z posledního výškového tábora. Oznamuje nám že kolem čtvrté odpoledne za nádherné viditelnosti spolu s Eli dosáhli Východního vrcholu Annapurny. Pro silný vítr a velký mráz se rozhodli nepokračovat a zahájili sestup. Ještě nikdy Martin nevolal z takové výšky, vždycky až po sestupu do základního tábora. Byla to předtucha blížící se tragedie? Chtěl nás naposled slyšet? Určitě ne! Byl tak nadšený z dosaženého vrcholu, ještě nikdy jsem ho tak radostného neslyšel. Mluvil bez známek jakékoliv únavy, hlásil že jsou naprosto v pořádku, žádné potíže s dříve omrzlými prsty. Předpokládal že za dva, maximálně tři dny budou dole v Manangu. Co pak následovalo se už od Martina nedovíme a Eli, jediný svědek posledních hodin Martina se doposud neozvala.

20.4. - Martin ve své poslední zprávě na Web hlásí těžkosti na sestupu a potíže při chůzi. Byla to jen únava nebo se znova ozvaly jeho omrzliny? Snad se to od Eli dovíme.

21.4. - Zpráva už jen na stránkách Eli. Je nečitelná, posíláme ji k překladu i do Francie. Hlásí potíže s komunikací, nemají baterie., málo jídla a plynu.

22.4. - den plný nejistot, očekávání dalších zpráv.

23.4. - jelikož žádné zprávy nepřichází, v 02.11 kontaktuji Tendy Sherpu v Káthmnadú a zjištuji zda on má nějaké zprávy o Martinovi a Eli. Už za hodinu mám od něj odpověď. Cituje v ní Martinovo oznámení dosažení Východního vrcholu a směr sestupu - severní stranou do Tilicho BC. Dále Tendy sděluje že žádnou další zprávu od Martina či Eli nedostal. Dále ale Tendy píše že včera - tedy 22.4. dostal zprávu od Martinova přítele ve které Martin sdělil, že jsou ve výšce 5900 metrů nad Singuchuli Glacier. Tendy předpokládá že tato zpráva byla jeho příteli doručena o den dřív, tedy 21.4. Kdo byl tento přítel nevím, Tendy mi jeho jméno nesdělil i když jsem se ho na to vícekrát ptal. Snad se nám také ozve? Dále Tendy píše že podle zprávy od Eli z 21.4. nemají baterie do telefonu a jsou bez možnosti komunikace. A vyslovuje pochybnost, zda mají ještě nějaké potraviny a plyn na vaření. Během příštích hodin následuje několik tel. rozhovorů a výměna mailů s Tendy Sherpou, jsem úplně bezradný co by se mělo podniknout. Uvažuji o nasazení vrtulníku. Paradoxně se obávám toho, že jim pošleme na pomoc vrtulník a oni sestoupí sami a pak toho, co by následovalo. Co bych si asi od Martina musel vyslechnout? A co bych dnes za to dal, kdyby se to takto stalo! Žádám o pomoc v tomto těžkém rozhodnuti Martinova přítele Mudr. Rohela. No a když se ráno ozve Monika Pacltová s otázkou zda bychom neměli něco podniknout, žádám Tendyho o záchranou akci. Tímto tedy vyvracím chybnou zprávu v "Jamesáku" že o záchrannou akci pro Martina požádala Eli. Když Eli sestoupila do Manangu s poslala Tendymu první zprávu, vrtulník už měl za sebou cestu pod Annapurnu a provedl první hledání. Na moji otázku o možnosti poskytnout jim nějakou pomoc píše, že pokud nejsou výš než 6000 metrů, je možné poslat na pomoc vrtulník, který by jim shodil potraviny a plyn, eventuelně vyzvedl i je. Sám ale trochu váhá jestli vrtulník poslat. Pak Tendy žádá garanci Martinova pojištění a posílá novou zprávu - kopii mailu od manžela Eli. Také píše že nemá žádné zprávy od Eli a žádá Tendyho jestli nemají nějaké zpávy z BC. 23.4. v 9.56 hod. Tendy bez toho, že by od nás obdržel žádanou garanci pojišťovny píše, že nebude už čekat, že by mohlo být pozdě a posílá vrtulník se dvěma Sherpy k Annapurně. Pro silý vítr musí vrtulník zůstat v Pokarě, nemůže dále do Manangu.

23.4. ve 13.00 dostávám od Tendyho zprávu, že Eli dorazila do Manangu. Oznámila že Martin je jestě na ledovci a během dvou dnů by měl sestoupit. V další zprávě ve 13.47 Tendy upřesňuje plán záchranné akce. Zítra ráno - tedy 24.4. vrtulník vyzvedne v Manangu Eli a ta ukáže posádce cestu svého sestupu a tedy možné místo kde by se mohl Martin nacházet.

24.4. v 8.19 hod. Tendy sděluje: vrtulník ráno vyzvedl Eli v Manangu a spolu s ní pak prohledali možnou trasu Martinova sestupu. Martina nenašli a proto tam vysadili dva Šerpy. Byli to Temba Sherpa, Martinův dlouholetý kuchař a Karma Sherpa, švagr Tendyho. Oba velmi zkušení a zdatní, hledají Martina dál. Zase smůla, není s nimi spojení, vadný telefon. Vrtulník se vrátil i s Eli do Pokhary.

25.4. 6.00 hod. Tendy posílá zprávu, že oba Sherpové vystoupili do výšky 4900 metrů, Martina nenašli. Tendy opět posílá na akci vrtulník, letí naposled i Eli. Ve 13.10 nová zpráva - Martina opět nenašli. Jednáme s Tendym co dále. Může už jenom jedno, vysadit ve větší výšce skupinu Sherpů s potřebným vybavením na delší pobyt. Definitivně se však potvrdil velký problém - Martinovo pojištění vypršelo a jde o úhradu celé záchranné akce. Na základě mého příslibu že akci uhradím, Tendy sestavil tým čtyř Sherpů s plnou výbavou na 10 dnů. Tento tým pak od 26.4. hledá Martina bez jakékoliv stopy. Našli jen tabulku čokolády a nějaké vitaminové tablety. Tendy poslal Eli dotaz jestli to tam pro Martina ona odložila - bez odpovědi.

1.5. posílá Tendy zpávu o zhoršení počasí, velmi se oteplilo a je velké nebezpečí lavin. Obává se o životy Sherpů a tak společně rozhodujeme o ukončení akce - v tomto případě už jenom hledání Martinova těla. A tak se nemohlo vyplnit naše přání aby, bude-li nalezen, byl pohřben v horách, které tolik miloval. Snad ho milostivá příroda obdařila náhrobkem nejkrásnějším, jaký mohou poskytnout jen velehory.

Za sebe, manželku Helenu a Martinova bratra Tomáše ještě touto cestou poděkování za projevy soustrasti na které nejsem schopen jednotlivě odpovídat, a prosím, jestli Martin někomu někdy ublížil, odpusťte mu. A půjdete-li někdy kolem chaty Švýcárna v Jeseníkách, věnujte Martinovi u pamětní desky která mu tam bude umístěna krátkou vzpomínku.
Zvlášť vřelé díky paní Monice Pacltové a panu Dr. Jiřímu Rohelovi, kteří mi pomáhali v těch nejtěžších chvílích.

Poslední rozloučení s Martinem bude jak jinak než v horách. Z návrhu a nákladem akademického sochaře pana Otmara Olivy z Velehradu bude v jeho ateliéru dne 18. září odlita pamětní deska, která bude umístěna na pamětní zvoničce u chaty Švýcárna v Jeseníkách. A tam, při odhalení této pamětní desky se naposled s Martinem rozloučíme. Přesné datum není stanoveno, bude to někdy začátkem října.
Na této web stránce včas datum oznámíme tak aby ti kteří se chtějí s Martinem rozloučit, mohli přijet.
Rozloučení s Martinem právě v Jeseníkách není vybráno náhodně. Jeseníky byly první hory které kdy spatřil - bylo mu tehdy 14 měsíců.

A ještě něco, pan Otmar Oliva připravuje ještě jednu pamětní desku, která budou-li tomu okolnosti přát bude umístěna příští rok na podzim pod Annapurnou, někde v oblasti Manangu.

nahoru | Jaroslav Minařík | Blatnička, ČR

Budeš nám chybět
14.7. 2009

„Nebyl čas na otázky ani lítost. Díval jsem se smrti do očí a snažně ji přemlouval ze všech sil. A pak jsem náhle spatřil lidský život. Ti, kteří jej navždy opouští, nejsou nikdy sami. Odpočívaje před horou, která na mě dávala pozor, jsem objevil obzory, které jsem nespatřil nikdy předtím. Zde u mých nohou, na těchto rozlehlých pláních, milióny bytostí následovaly osud, který si nezvolily.
Nadpřirozená síla je v těch, kteří jsou na pokraji smrti. Zvláštní tušení spojuje jedince s celým světem. Hora promlouvala k větru vanoucímu přes hřebeny a hrajícímu si s listím. Vše by mělo dobře dopadnout. Měl bych navždy zůstat zde, pod několika kameny...“

(Maurice Herzog, "Annapurna")

Budeš nám chybět, Martine a často na Tebe budeme myslet.
S láskou Shelly, Andulka a Davídek

martins last breath

 Mapa Annapurny

page up | Shelly Minarik | Český překlad textu M. Herzoga: Zuzka a Krištof

Sedmidenní pátrání ukončeno.
2.5. 2009

Sedmidenní pátrání týmu Šerpů v oblasti ledovce bylo ukončeno; kvůli již malé naději na nalezení Martina a značnému zhoršení počasí, tím i možnému ohrožení jejich životů. Další zprávy podáme, až se situace uklidní. Děkuji všem za projevy soustrasti, v současnosti na ně nejsem schopen odpovídat.

nahoru | Jaroslav Minařík | ČR

Sdělení rodiny Martina Minaříka z rána 28.4.2009
28.4. 2009

Poté, kdy jsme přestali mít informace o Martinovi a poslední zpráva z úterý byla velmi znepokojivá, spojili jsme se s panem Tendym Sherpou, majitelem agentury zajišťující expedici. Od té doby jsme s ním v neustálém kontaktu. Pátrací akce s vrtulníkem a nejlepšími lidmi, které má k dispozici, včetně Martinova přítele Temby, lámy a kuchaře v jedné osobě, stále probíhá. V neděli 26.4. vysadil vrtulník v inkriminované oblasti čtyři Šerpy s plným vybavením, kteří pokračují v hledání. Teprve po jeho skončení poskytneme další vyjádření.

nahoru | Jaroslav Minařík | ČR

Pomalu dolů.
20.4. 2009 / 17:41

Pomalu se posunujeme dolů, sílu prošlapávat stopu má jen Eli. Strmé srázy odjišťujeme, tak jsme slezli celý Rock Noir. Jde to velmi pomalu.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Před hodinou jsme se vrátili z kopce.
19.4. 2009 / 22:52 SELČ

Omlouvám se všem, že neodepisuju na sms. Před hodinou jsem se vrátili z kopce. Zítra bude víc info, v 7 km máme nové baterky.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Úspěch: Conversation télephonique.
19.4. 2009 SELČ

Conversation téléphonique du sommet "Est": Réussite du sommet Annapurna "Est" (vent violent), redescente au bivouac !!!
Originál francouzské zprávy na webu Elisabeth Revol »
Automatický překlad Google - translate » (text čitelný po označení červeného pruhu)

nahoru | Elisabeth Revol | Nepál

Zítra se pokusíme o výstup.
18.4. 2009

Po týdnech vymýšlení strategií a pokusů v jižní stěně jsme s Eli zabalili těžké rance a oklikou se dostali na východní hřeben. Zítra se pokusíme o výstup.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Vítr rozhodne.
16.4. 2009

Trčíme v nepříjemném počasí asi 200m pod hřebenem Annapuren. Vítr rozhodne, jestli půjdeme do hřebene na západ na Annapurnu nebo přes velkou ledov bariéru do Manangu. Sestup cestou, kterou jsme vylezli pod hřeben, určitě nepůjdeme. Jsme OK. Máme pěkný výhled do jižní stěny a Machapuchare. Idiot wind!

nahoru | Martin Minařík | Nepál

V 6.700 metrech.
15.4. 2009

14.4. Za Singu Chuli
Dnes nefouká ani na hřebeni, jsme na velkém platu za Singu Chuli. Nad námi svah bez trhlin do výše 7 190m, je to bezejmenný kopec mezi Roc Noir a Glacier Dome. Eli předvedla mistrovské lezení a kopec odvahy k tomu.

15.4. V 6.700m
Výškoměr mi ukazuje 6 700m. Celý den krásně a horko. Odpoledne poryvy. Tlak se zatím drží, uvidíme ráno.

nahoru | SMS Martin Minařík | Nepál

Pátý den na cestě.
14.4. 2009

Pátý den na cestě, z toho 3 dny komplikovaného lezení, ale už snad v dobrém. Roc Noir a sedmikilometrový hřeben Annapurny na dohled pouhých dalších 5 dní. Plynu a jídla dost.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Máme bezpečný kemp.
13.4. 2009

Jídla a plynu máme dost. Dneska jen 100 metrů, ale máme bezpečný camp. Velkých séraků, pod kterýma lze přežít sv. válku, je dost.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Sněží.
8.4. 2009

Sněží, za dvě hodiny 20 centimetrů.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Hora z jiného světa
7.4. 2009

Jsme dole u Temby. Přežili jsme sestup, zítra rozhodneme co dál. Annapurna je hora z jiného světa.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Sedélko v 6.000 metrech
5.4. 2009

Po dvou dnech jsme dorazili do sedélka 6 km vysoko. Příjemně se dá lézt od svítání 3 hodiny, pak začíná pálit slunce, před kterým se nedá schovat. Jsme ok.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Nedobytná pevnost Annapurna?
1.4. 2009

Jsme zpátky v BC. Dostali jsme se pod nástup do polské cesty 5 500m. Tímto jsme pokusy o nalezení cesty do Roc Noir vyčerpali. Další povede pod pilíř Chrise Bonningtona. Annapurna potvrzuje pověst pevnosti - po dvou týdnech jsme se nedostali výš než 5 500 metrů, zasypala nás lavina, propadali jsme se do trhlin. Přesto máme velkou chuť vylézt.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Metr nového sněhu.
27.3. 2009

Máme před sebou další neplánovaný odpočinek. Metr nového sněhu, který za 24 hodin napadl, prostě nejde žádným kouzlem odstranit. Museli jsme dolů a i to s obtížemi.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Aklimatizační procházka.
23.3. 2009

Máme za sebou první třídenní aklimatizační procházku pod jižní stěnu. Teď pár dní odpočinek a příprava na další výlet - snad už na východní hřeben.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Slavíme Josefa v BC.
19.3. 2009

Trochu sněží, ale BC už máme. Vyšlo to jako loni na Dhaulagiri. Slavíme Josefa.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Podmínky výborné, jsme tu včas.
18.3. 2009

4.000 m v nejvýše položené hospodě pod jižní stěnou. Dvě hodiny do našeho BC, krásné počasí, vše ok. BC bude na trávě, málo sněhu ve stěně, zatím podmínky výborné: Jsme tu včas.

nahoru | Martin Minařík | Nepál

Zima za námi, Annapurna před námi.
8.3. 2009

Zima plná společenských akcí a dobrého sněhu je za námi. Dodo Kopold odlétá 10.3. 09 a já o dva dny později. Jaro bychom chtěli přivítat v základním táboře v "Annapurna Sanctuary"......pod jižní stěnou Annapurny.
Přidává se k nám ještě Francouzská alpinistka Elisabeth Revol, zde její web-blog »
23.3.09 za námi přijedou posily - "Miskova parta", pravděpodobně 5 lezců.
Až pod stěnou a po aklimatizaci se s Dodem rozhodneme, kterou cestu se pokusíme vylézt. Jsme rádi, že odlétáme.......

nahoru | Martin Minařík | ČR

Plán na jaro.
26.11. 2008

S Dodem se hned na jaře vracíme pod Annapurnu, tentokrát zkusíme štěstí z opačné strany - od jihu. Fotky z podzimní expedice budou velmi brzy.
Přátele zvu na přednášku "V údolí Kali Gandaki" o letošních dvou expedicích - v rámci Horování v Mohelnici a v Šumperku během nadcházejícího víkendu.

nahoru | Martin Minařík | ČR



( nahoru nahoru) (Fotogalerie)     všechny expedice »